Recenze

Hodnocení knihy od: PhDr. Marie Formáčková

Není to tak dlouho, kdy jsem se zeptala začínajících středoškoláků, zda znají autory české hymny. Jedna dívka vylovila z hlubin mozkových závitů jméno Josefa Kajetána Tyla a tím sběr informací skončil. Nicméně, slova hymny i melodii studenti dohromady dali, tedy první sloky.

Studentům to nezazlívám, spíš mi přišlo divné, že jejich učitelům na základních školách, odkud vzešli, nepřipadalo důležité, aby jim do hlav tuto informaci dopravili. A nebo rodičům, i když ti už patří ke generaci, kdy je přece možné si všechno "vygúglovat", takže je dost možné, že to nevědí ani oni.

A tak jsem zajásala, když mi v počítači přistála možnost přečíst si knihu o autorovi hudby české hymny Františku Škroupovi, o muži, bez kterého by nám netekly slzy, když naši hokejisté nebo fotbalisté zvítězí v nějakém důležitém zápasu, neřkuli na olympijských hrách.

Autorka biografie Markéta Dočekalová stvořila pozoruhodné dílo. K Františku Škroupovi si prošlapala cestu svým pobytem v Nizozemsku, kde kdysi studovala, a František Škroup se tam s životem rozloučil. A protože jí téma opuštěného hrobu leželo na srdci, nejen, že tehdy hrob očistila a ozdobila, totéž udělala po letech i se jménem Františka Škroupa.

Její kniha čtenáře dovede do doby, o které se my následující generace jen učíme, zprostředkuje nám seznámení s jeho rodinou a s lidmi, kteří jeho osud ovlivňovali, kteří mu někdy dělali radost, ale dost často mu ubližovali. Vznikl velký příběh, který se sice odehrává v devatenáctém století, ale s dneškem má hodně společného. Ano, časy se mění, ale lidé zůstávají stejní. Tento příběh má ale ještě jednu přidanou hodnotu, ještě není uzavřen. Markéta Dočekalová by si velmi přála, aby se slavný skladatel a autor naší nejmilovanější písně mohl konečně vrátit domů, jak si toužebně přál. Jeho ostatky sice ještě nejsou ztotožněny, ale kdo ví, jak pokročí vědecké metody a také lidská vůle. František Škroup by si uzavření svého příběhu zasloužil.

V široširém moři dnešních knih se objevila jedna, která by neměla klesnout ke dnu. Kdybych byla ministrem školství, zcela jistě bych ji zařadila do učebních osnov.

PhDr. Marie Formáčková, autorka víc jak stovky knih o českých osobnostech

Hodnocení knihy od: Hana Marie Körnerová

Vaše kniha rozhodně má atmosféru a je hluboce lidská. Dostal mě už prolog. Přesně jsem cítila stesk mladé české studentky, která si připadá zoufale osamělá uprostřed lidí v cizím provlhlém městě. Vánoční stesk po domově…

Štědrý den a temný opuštěný hrob uprostřed moře světel patřících jen těm, na které se nezapomíná. Souznění s pocity dávno mrtvého skladatele, jemuž se doma nedostalo uznání, a musí hledat obživu v cizině. Je to velmi silný příběh. Smutný, protože je o marnosti, o tom, že doma není nikdo prorokem, o síle ducha, který bojuje se slabým a nemocným tělem. Lidský a silný příběh vzbuzující emoce, které by "obyčejný životopis" vzbudit nedokázal.

Byla jsem na začátku, když mi volala dcera, a já jí do telefonu četla úryvky, které na mě nejvíc zapůsobily.

"Mami, ty jsi mě dojala," řekla moje dcera a hlas měla přiškrcený slzami. "Můžeš mi tu knihu půjčit?"

"To nemůžu, ale až vyjde, tak ti ji koupím."

"Víš, že jsem o Škroupovi vlastně nic nevěděla?"

"Já taky ne," přiznala jsem.

Byly jsme na tom stejně jako ona studentka na začátku knihy.

"Mám chuť zaletět do Rotterdamu a položit kytku na jeho hrob," řekla dcera, než zavěsila.

(Pracuje pro Lufthansu.) Asi tam poletíme spolu.

Ta kniha se Vám povedla. Mám ji v hlavě a nemůžu na ni přestat myslet. A to se stává jen s dobrými příběhy. Navíc je psaná tak, že vzbuzuje touhu podívat se do Rotterdamu a projít si místa, o kterých píšete.

Hana Marie Körnerová,

spisovatelka, autorka více jak 50 úspěšných románů

Hodnocení knihy od: Lucie Hlavinková

O Františkovi Škroupovi jsem znala jen pár nejznámějších faktů, tedy téměř nic. Díky knize Markéty Dočekalové přede mnou najednou vyvstala živoucí osobnost, autor naší hymny a vynikající hudebník, člověk neuznaný ve své vlasti, ale dosahující velkých úspěchů v Nizozemí, kde strávil konec svého života.

Markéta Dočekalová díky velmi precizní práci s prameny a literaturou dosáhla opravdu plastického obrazu nejen svého hlavního hrdiny, ke kterému má velmi úzký vztah, jak je z textu dobře poznat, ale i vykreslení doby a prostředí. Český čtenář si může udělat přesnou představu o Nizozemí poloviny 19. století, tvořícímu kulisu závěru života Františka Škroupa. Ale kniha rozhodně není jen faktograficky přesným popisem, autorka v ní vystupuje, seznamuje čtenáře s procesem tvorby knihy, vztahuje události ze Škroupova života k životu vlastnímu, je to osobní, plné emocí, velmi čtivé a zajímavé i po jazykové stránce. Mám takové knihy ráda a Markétě Dočekalové se podařilo nejen zaplnit bílá místa v historii, ale znovu přivést k životu příběh, který má co říct současnému čtenáři, protože jak je vidět, lidské vlastnosti se v průběhu dějin vlastně vůbec nemění.

Lucie Hlavinková,

spisovatelka, autorka téměř dvacítky knih pro děti i dospělé

Hodnocení knihy od: PhDr. Markéta Hejkalová

Knihu Markéty Dočekalové "Kde domov můj?" jsem si přečetla s velkým zájmem. Je to román? Dokumentární próza? Žánrové zařazení není úplně jednoznačné, a právě v tom pro mě spočívá přitažlivost této čtivé a poutavé knihy. Sledujeme v ní poslední léta života českého skladatele a autora naší hymny Františka Škroupa. Škroup je prožil jako kapelník Německé národní opery v Rotterdamu. Jsme svědky jeho úspěchů a ovací, počínající nemoci, stesku po rodině, hořkosti vůči českým obrozencům, ale i nelehkých ekonomických podmínek, vyjednávání s divadelním výborem o výši platu, přestěhování rodiny. Právě líčení všedního života té doby a srovnání života v českých zemích a v Holandsku je hodně zajímavé. Autorka přibližuje ceny a shánění nájemních bytů, jídelníček, jak to je se školní docházkou dětí. "Historické" kapitoly jsou proloženy současnými, v nichž autorka velmi živě popisuje jak svá někdejší studia v Rotterdamu, tak současný pobyt, hovory s profesorem, u něhož si pronajímá pokoj, pátrání po Škroupově deníku, které nabývá až detektivních rysů.
Kniha je také poctou českým hudebníkům, kteří často dosáhli většího ocenění ve světě než doma - kromě Škroupa se v ní mihne i jméno jednoho z bratří Hřímalých, který s úspěchem působil mj. i ve Finsku - a vybízí tak k zamyšlení nad českým údělem.

Markéta Hejkalová,

spisovatelka, autorka téměř dvacítky beletristických knih a ředitelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě

Hodnocení knihy od: čtenářky Veroniky Holečkové (obdrženo e-mailem dne 8. 6. 2024)

Milá paní Dočekalová, chtěla jsem Vám pogratulovat k Vaší nové knížce. Přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Vychází ve správnou dobu a zaplňuje mezeru v biografiích našich skladatelů. Plavcova kniha je dávno zapomenuta a česká hudbymilovná veřejnost je závislá na tom, co je napsáno na Wikipedii. Sledování posledních měsíců umělce, kterému se nedostalo uznání ve vlasti, což je, bohužel v naší historii dosti časté, jste zvládla velmi dobře. Citlivě a s porozuměním jste vykreslila obraz člověka, který, přes veškeré úspěchy v jinak nepříliš přívětivé zemi, trpí pocity nedostatečnosti v plnění svých profesionálních a osobních, resp. rodinných povinností. Je to vlastně velmi smutné čtení. Ale protože umíte psát, propojila jste tento příběh s příběhem vlastním. Také plným otázek, nečekaných zvratů a napětí. Vaše detektivní práce při kontrole faktických informací by potěšila učitele novinářské etiky a čtenáře obohacuje o fakta dob minulých.